Základný princíp
Základný princíp
čítaj viac
História
História
čítaj viac
Referencie
Referencie
čítaj viac

Peter Chappell (Druhé simillium)

HISTORIE HOMEOPATIE A LÉČBY NEMOCNÝCH

Počátky homeopatie sahají do doby před víc než 200 lety, kdy Dr. Samuel Hahnemann zveřejnil své první názory. Samuel Hahnemann vystudoval medicínu a věnoval se i jejímu praktickému provozování, posléze však tuto metodu vzdal, zcela znechucen, a začal experimentovat s jinou myšlenkou, která ho velice zaujala. To nakonec vedlo k vytvoření zcela nového systému léčby.

Homeopatie má své kořeny v historii. Někdo říká, že to byl Paracelsus, kdo zasel sémě, z něhož vyrostl mohutný dub homeopatie. Jsem si však jist, že jde o tradici mnohem starší, předávanou po celá staletí, která se vynořila v indických védách, v Egyptě, v keltské kultuře, v Řecku i v Římě. Jmenujme alespoň dva zástupce celé dlouhé, téměř zapomenuté linie předávaní posvátného vědění: Hippokrates a Claudius Galenos. Toto je však ve skutečnosti pouze jeden konec vývoje této tradice - ten známý.

Pokusímeli se rekapitulovat minulost, dojdeme k závěru, že léčebné postupy a zásady mají své kořeny v dobách, kdy jsme byli zvířaty. Dnes můžeme například pozorovat, že koně nebo opice žerou rostliny, které jim pomohou vyléčit jejich obtíže. Nebyli jsme to my, kdo učil zvířata, naopak - zvířata učila nás. Můžeme z toho vyvodit, že tyto myšlenky existovaly již před vznikem lidstva a byly předávány původně ve formě nevyřčeného vědění - jako určitá vrozená znalost a vědomí z dob, kdy jsme byli zvířaty. S vývojem lidské rasy byly tyto myšlenky předávány nejdříve v ústní tradici a v poslední době též písemně. Ústní tradici dosud používají v některých částech světa, neboť některé jazyky stále nemají písmo a jiné dokonce již zanikly.

Tyto starodávné kořeny léčení potvrzuje tradiční medicína dodnes používaná v Africe. K léčbě se používají léky z minerálů, solí, rostlin a zvířecích produktů, jako je kůže, zuby, chlupy apod.

Tradiční léčitele používají například mozek mořského orla jako lék, který má člověku pomoci najít, co je ukryto, což je zákon signatur. Mořský orel vidí ryby „ukryté" pod hladinou. Stejně tak se používá liščí čumák, aby pomohl člověku najít v životě cestu vpřed, nebo mozek chytré hyeny, aby pomohl lidem s řešením problémů.

To odpovídá homeopatické metodě; po dvou stech letech jsme zjistili, že proving zákonu signatur odpovídá a vychází ze stejných principů, pouze má jiný převlek.

Touto myšlenkou se blíže zabývám ve své knize Homeopatická samolěčba (v originále Emotional Healing with Homeopathy) a zmiňují se o ní i další autoři, např. přední homeopatka Nancy Herrick ve své knize Animal Mind, Human Voices (Zvířecí mysl, lidské hlasy).

Tradiční léčitelé dále používají např. chlupy z podpaží lva pro lidi, kteří teprve musejí rozvinout svou přirozenou autoritu a získat respekt druhých. Mezi další prostředky používané ke stejnému účelu patří kůže z hrudi slona a chlupy z levharta. Želví krunýř se používá na popáleniny, krajta na bolesti v zádech a kůže z krokodýla za účelem ochrany. Především rostliny pak léčitelé používají k formování pozitivních možností. Homeopatie o použití podobných léků zatím mnoho neví, a přitom by se mohla od tradičních afrických léčitelů mnohému naučit. Jeden takový léčitel patří k nejmoudřejším lidem, které jsem kdy potkal. Několik jeho knih vyšlo a on sám je velice uznávaný jak mezi tradičními léčiteli, tak lidmi své země.

Tradiční léčitelé v Africe rovněž používají jed škorpiona k ochraně člověka proti mocným účinkům otravy tímto jedem a jed zmije útočné k ochraně proti hadímu uštknutí, které v Africe představuje velmi reálnou hrozbu. Podobné postupy nalezneme i v homeopatii, která používá řadu zvířecích jedů, a často je dokonce popisována jako terapie pomocí jedů (viz kapitola z upraveného Organonu). Např. hadí jedy se v homeopatii používají od jejích prvopočátků.

Tradiční léčitelé v Malawi, tzv. Nchimi, používají k řešení problémů sny. Po konzultaci má takový léčitel sny které se týkají pacienta. V mnoha ohledech zde můžeme nalézt naprosto jasné spojení s homeopatií a psychoterapií. V homeopatii je sen jedním ze způsobů, jak pochopit vnitřní dimenzi problému. Tradiční léčitelé rovněž používají léky, jimiž vyvolají u pacienta sny, které odhalí jeho podvědomou motivaci - tato mocná myšlenka se zatím v homeopatii příliš neprosazuje, ale mně připadá jako neuvěřitelně užitečná součást procesu léčení.

V závislosti na osobním problému nebo nemoci léčitelé kombinují posvátný tanec a zvláštní byliny, které pomohou vyléčit nemoc a rozvinout lidský potenciál; při tom používají bubny, zpěv a chřestění. Léčba tancem probíhá tak, že tančí pouze jeden tanečník; ostatní stojí v těsně sevřeném kruhu kolem a podporují ho za použití chřestítek, bubnů, zpěvu, tleskání atd. Jedna moje kolegyně - běloška - se při takovém léčivém tanci za jeden večer vytancovala z těžké malárie. K rituálu patřily bubny, chřestěni, zvířecí části těla a zpěv; jedna osoba tančila v jednoduchém posvátném oblečení, zatímco ostatní se shromáždili v kruhu kolem a podporovali ji; byl to naprosto neuvěřitelný zážitek. Když žena začala tančit, byla slabá, sotva stála na nohou, silně ji bolela hlava, neměla chuť k jídlu a měla horečku a zimnici - všechny klasické symptomy malárie, která pro cizinku při první návštěvě Afriky může být smrtelná. Asi po hodině se žena cítila plná energie, velmi dobře se vyspala a vzbudila se bez symptomů. Druhý den vyšplhala na vrchol hory. Za pět dní potřebovala druhý tanec k ukončení léčby. Vyprávím tento úžasný příběh, abyste si uvědomili, že i tímto způsobem se dá léčit. Kam se poděl v homeopatii nebo konvenční medicíně? Kde máme „tančící nemocnice"? Namísto abychom se učili od Afričanů jejich tradiční metody léčení, po staletí jejich kontinent systematicky démonizujeme. Jací jsme to hlupáci!

Tanec také přitahuje k člověku zvířecí duchy. Jeden tesař mi například vyprávěl, že pokaždé když tancuje, vstoupí do něho duše lva; toto je typické pro šamanismus obecně.

Tradiční afričtí léčitelé, které jsem pozoroval při práci, používají postup, který se skládá zhruba z pěti stadií. Nejdříve extrakt - ať jde o rostlinu, zvíře nebo minerál - roztloukají a drtí v nádobě pomocí kolíku (nejčastěji používají moždíř a paličku, které se v současné době v Africe využívají k přípravě jídla i léků). Tuto substanci pak suší na slunci. Poté ji opět pečlivě drtí na prášek a tento proces opakují. Následuje prosátí. Nejjemnější prach z tohoto prášku se použije jako zdroj léku a rozpustí se v tekutině, čímž vznikne chutný nápoj. Tento proces se podobá přípravě homeopatických léků, chybí už jen jeden krok k potencování. Paralela s homeopatickou lékárnou je ledy naprosto zřejmá.

Z toho vyplývá, že homeopatie je v podstatě znovu objevováním a částečně též aktualizací tradičního léčitelského umění používaného v Africe i jinde ve světě, neboť všichni pocházíme z Afriky, jak tvrdí antropologové, a všechny tradice mají podobné jádro, jak ukázal Joseph Campbell, známý badatel v oblasti mytologie a srovnávacího náboženství. Kořeny homeopatie tedy sahají do doby, kdy se na Zemi objevily počátky života a začal evoluční proces trvající miliardy let.

Homeopatie se může učit od tradičních léčitelů. Výše jsem uvedl řadu příkladů. Až dosud se homeopatie věnovala především léčbě nemoci. Tradiční léčitelé však ke své léčebné praxi přidali další dimenzi a pomáhají řešit nejen zdravotní stav člověka, ale jeho celkový rozvoj tak, aby se v životě někam posunul V tomto aspektu - zaujetí pozitivního aktivního přístupu k člověku - homeopatie dosud selhává. Je sice pravda, že se snažíme pomáhat pacientům v jejich rozvoji, ale tím není využit plný potenciál skutečně pozitivního aktivního přístupu léčitele. Tradiční léčitelé mají např. léky, pomocí nichž mohou přivolat osudové štěstí, které vyřeší problémy pacienta, nebo pomocí kterých se ponoří do nevědomí apod. My jako homeopati bychom se z toho mohli poučit a napodobit jejich počínání. V poslední kapitole naleznete mé postřehy k tomuto tématu.

A ještě jedna paralela přímo bije do očí: Někteří Afričané, kteří studovali na Západě, tradiční léčitelské systémy démonizují a zesměšňují z důvodu vlastní neznalosti a předsudků - stejně jako se to děje homeopatii na Západě.

Nyní je zřejmé, že homeopatie tak, jak ji známe dnes, je odvětvím, které se vydělilo z tradičních léčitelských metod. Proto je třeba ji rozšířit, abychom opět mohli využít její plný potenciál; možná bude dokonce nutné změnit její název tak, aby toto vše odrážel. Homeopatie nyní potřebuje širší škálu léků pro řadu různých účelů, nejen k léčeni nemocí a fyzických obtíží. Může a měla by být používána k rozvoji a posílení lidského potenciálu. Je třeba zapojit buben, tanec, posvátně rituály a další věci. Pamatuji si, že jsem při těchto rituálech zažil okamžiky, kdy jsem jasně viděl potřebný homeopatický lék a zajímalo mne, jaký by byl společný účinek obou terapií. Nyní jsem si jist, že toto spojení je nezbytné, abychom uvolnili hlubokou blokádu, v niž se celé lidstvo ocitlo.

Tyto myšlenky nyní pronikají mezi otevřené a pokrokově smýšlející homeopaty. Příkladem může být jedna moje kolegyně, která po dvaceti pěti letech praktikováni „standardní" homeopatie (a výkonu funkce zástupce ředitele homeopatické fakulty) vyměnila svou běžnou praxi za provozování léčebné terapie pomocí tance. Osvojila si takové taneční koncepty jako „Vlna" (nyní běžně používané v Severní Americe a v Evropě), což není nic jiného než znovuobjevená tradiční forma léčby tancem. Tato forma tvoří esenciální složku tradičního léčitelského umění, ale na Západě byla až dodnes ignorována.

Západní léčitelé teprve nyní znovu objevuji to, co je v Africe již dávno běžnou praxí používanou ve vesnicích po celé zemi. V době, kdy píši tyto řádky, bydlím ve vzdálené africké osadě na odlehlém konci velkého údolí. V mnoha ohledech jde o chudou zemědělskou komunitu, která často hladoví. Navzdory tomu téměř každý večer a po celou noc slyším bubny, zpěv a chřestění. A obyvatelé nejsou vůbec unaveni; naopak - ráno vstanou jiskřiví, jako znovuzrození.

Na druhém konci spektra jsou tradiční homeopati, kteří se striktně drží paragrafů Organonu („bible" homeopatie) jako zákona, téměř jako by Hahnemann byl Bůh. Díky této dichotomii existuje mezi oběma polaritami zdravé napětí, což můžeme očekávat vždy, když jsou tradiční myšlenky přezkoumávány ve světle moderních znalostí.

Tento duchovní aspekt se projevuje i v konvenční medicíně a v drogové kultuře; objevuje se v různých podobách jako všechno, co je ignorováno nebo potlačováno. Velice rozšířené užíváni halucinogenních drog je ukazatelem toho, že tento duchovní aspekt života v konvenční medicíně a v životě vůbec chybí. Diazepam či antidepresiva představují hrubé pokusy farmaceutických společností vytvořit legitimní trh s drogami, které způsobují otevření, změnu a posílení mysli.

Je nutno zamyslet se nad kompletním systémem léčby. Takovým který by obsáhl duchovní, emocionální a fyzické potřeby pacienta, jeho osobní nemoc a zároveň lidstvo jako celek.

Existuje tendence vykreslit homeopatii jako úzkou holistickou alternativu konvenční medicínu. Výše uvedené skutečnosti však jasně ukazují, že homeopatie vychází z mnohem širšího systému léčení. Tradiční léčitelství je ve své pravé podobě různorodé a velice výjimečné; patří k němu zvířata, minerály a rostliny, posvátné a léčivé taneční rituály, léčitelé snů, čarodějové a mnohem mnohem víc. Homeopatie by měla toto vše objevil a rozvinout svůj plný potenciál.

Pokud byste náhodou znali nějaké tradiční africké léčitele nebo se s nimi setkali, zde je můj návrh, jak mohou aktualizovat svou technologii výroby léků, aby byla bezpečnější a účinnější.

Po prosátí se vezme špetka prásku a přidá se k hrstce suché kukuřičné mouky nebo jiné neutrální substanci. Pak se tato směs hodinu drtí a seškrabává z okrajů nádoby doprostřed. Následně se vezme špetka této směsi, zbytek se vyhodí, a celý postup se opakuje s další hrstkou suché kukuřičné mouky. Tento proces se opakuje celkem čtyřikrát. Výsledný prášek lze uložit a používat špetku denně nebo podle potřeby. Podává se buď ústy (nikoli však pod kůži) nebo rozpuštěný ve vodě, se kterou se před každým použitím pětkrát udeří. Denně můžeme podat jednu čajovou lžičku léku. Takto připravený lék je silnější, zcela bezpečný, bez vedlejších účinků, snadno se podává a vyhneme se nebezpečí aplikace pod kůži. Při podávání je třeba se řídit uvedenými pokyny.

Konvenční medicína se rovněž vyvinula z tradičního léčení. Stačí, když si přečtete Merckův Manuál materie mediky (Merck's Manual of Materia Medica), komerční katalog léků z roku 1899. Tento manuál obsahuje celou řadu tradičních i homeopatických léků v surové formě. Je tu zastoupen arzén, měď, železo, zlato, jódy, stříbro, síra, bróm, bismut, zinek, olovo, thalium, magnesium, fosfor, kyseliny, rtuť, kyslík, Pulsalilla, Sanguinaria, Xanthoxylum, Belladonna, Camphor, Aconite, Coca, Digitalis, Gelsemium, Hyoscyamus, Opium, Stramonium, Agaricus, Conium, Alumina, Ichtyol, Cinchona, Nux Vomica, Adonis, Coffea, Convallaria, Strophantus, Capsicum, Nux Moschata a další; vlastně jde o téměř celou homeopatickou materii mediku. Tyto léky se prodávaly v surové formě, nikoli ve formě potencí, a domnívám se, že v katalogu nebyly zahrnuty výhradně pro potřeby homeopatické praxe. Alespoň dvě třetiny obsahu jsou jasně zdroje homeopatických i tradičních léků, které tvořily základ medicíny před sto lety. Stačí si přečíst knihu Lidé v pralese Alberta Schweitzera, která vychází z jeho zkušeností z pobytu v Africe vletech 1910-20. Uvidíte, jak mocné a účinné byly tyto léky. Některé, jako Colchicum, Digitalis a Quinine, se nadále často používají v konvenční medicíně i v homeopatii. Tam, kde pracuji nyní, dostala téměř polovina dětí s malárií chinin.

Vidíme tedy, že jak konvenční, tak homeopatická medicína mají stejné kořeny pramenící z tradice, která předchází lidstvo a táhne se stovky milionů let zpátky, na samý počátek života. Tyto tradice se během let příliš nezměnily. Navíc jsou mnohem širší a komplexnější než standardní lékařské postupy, neboť zahrnují mentální, emocionální, duchovní a fyzickou dimenzi a používají rituál, tanec, psychologii, přírodní léky a mnohé další.

Věřím, Že závěr je jasný. Všechny formy léčby - konvenční, tradiční, homeopatická, psychoterapeutická, atd. - mají své kořeny v době úsvitu civilizace, vlastně ještě před ním. Nic nového pod sluncem jsme neobjevili. Faktem zůstává, že léčba - v plném slova smyslu - je širší, mnohotvárnější a ucelenější než omezený soubor technologií používaných na Západě. Musíme získat zpět své dědictví a pochopit plný dopad všeho, co jsme při svém takzvaném pokroku v duchu „boha vědy" ztratili.

Naše nemocnice jsou plné lékařů a pacientů, kteří už neumějí tancovat! Zamysleme se nad tím, jak moc jsme zúžili koncept léčení; za sto let nám možná dnešní „modernost" bude připadat primitivní a hrubá.