Základný princíp
Základný princíp
čítaj viac
História
História
čítaj viac
Referencie
Referencie
čítaj viac

JAKÉ KROKY BYSTE MĚLI PODNIKNOUT

S TĚMITO INFORMACEMI?


Vím, že uvedené informace jsou dost podrobné a někdy složité, ale věřím v podávání kompletních informací, zvláště u něčeho tak kontroverzního, jako je očkování. I když končím tuto část zvláštními doporučeními k očkování, jsou jen pro ty z vás, kdo cítíte nejistotu, pokud jde o úplné odmítání očkování. Myslím si, že pro většinu zvířat a ve většině případech je očkování riskantnější než neočkování. Jestliže jste si až dosud přečetli všechno a stále nemáte jistotu, co dělat, zde je shrnutí mých doporučení počínaje případy vyžadujícími největší opatrnost a konče méně závažnými.

Především si pamatujte, že posilovači vakcíny jsou zbytečné, po jednom roce věku můžeme zastavit očkování u skutečně všech nemocí. (Viz dále; posilující vakcíny na vzteklinu jsou vyžadovány zákonem, musíme proto usilovat o to, aby byly víc v souladu s faktem než se strachem.) Vzhledem k tomu, že opakování přirozeně zvyšuje pravděpodobnost problémů, můžeme omezit vedlejší účinky bez dalšího rizika pro pacienta jednoduchým zastavením posilovačích vakcín u dospělých zvířat. Samozřejmě zůstane stále ještě nějaké riziko spojené s prvními očkováními, ale nebude žádné, pokud jde o nakažení akutní nemocí, když bylo zvíře imunizováno těmito prvními vakcínami. Dále se dozvíte o trvání imunity pro různé nemoci, na něž jsou vakcíny dostupné.

Zadruhé, všechny vakcíny by mely být podávány jako samostatné antigeny. (Antigen je látka schopná vyvolat imunitní reakci, v tomto případe virový nebo bakteriální organizmus, z něhož je vakcína vyrobena.) To znamená nepoužívat kombinace vakcín, které se dnes staly tak běžnými.

Zvíře i člověk jsou obvykle vystaveni vždy pouze jedné nemoci a tělo je pravděpodobně úspěšnější v reakci na jeden antigen a produkuje imunitu bez nepříznivých účinků, než když má reagovat na komplex antigenů. Proto místo podávání skupiny antigenů dohromady v třítýdenních až čtyřtýdenních intervalech by se měly jednotlivé komponenty podávat na základě střídavého plánu s minimálním opakováním (viz dále).

Zatřetí, imunizujte pouze na nemoci, které vyhovují všem následujícím kritériím:

Nemoc je vážná, dokonce ohrožuje život.
Zvíře je nebo bude vystaveno této nemoci.
Je známo, že vakcína na tuto nemoc je účinná.
Vakcína na nemoc je bezpečná.

Podívejme se na některé běžné nemoci, abychom viděli, jak to funguje. Začnu s nemocí virová kočičí leukemie (FeLV). Kočka, která žije jen v domě, nebude vystavena viru (číslo 2), protože tento virus vyžaduje přímý kontakt kočky s kočkou, aby došlo k přenosu. Mnoho veterinářů doporučuje imunizovat kočky žijící jen v domácnosti proti této nemoci, ale já to pokládám za neetické. Tato nemoc neodpovídá podle mých zkušeností kritériím číslo 3 a 4, a proto očkování není ve většině, ne-li ve všech případech, zdůvodněné.

Kočičí infekční peritonitida (FIP) je další nemoc, která nezapadá do třetího ani čtvrtého kritéria a zřídkakdy do druhého. Mezi kriterii, jež jsem pozoroval u vakcín FIP a FeLV, je způsobení klinické nemoci, které měly zabránit.

Virus kočičí panleukopenie je velmi vážný a vakcína je zcela účinná, ale většina koček nebude tomuto viru vystavena a nemoc hlavně napadá jen koťata. Pouze ty kočky, které budou pravděpodobně vystaveny nemoci, mají z očkování prospěch.

U kočičích nemocí horních cest dýchacích (kalicivirus a rhinotracheitida a také kočičí chlamydie) většina není vážná s výjimkou velmi mladých koťat. Tato koťata se obvykle nakazí nemocí předtím, jež jsou vakcíny podány, a proto se často stává, že vakcína není prospěšná.

Nedávno byla zavedena vakcína na dermatofytózu (plísňové kožní onemocnění). Nemám přímé zkušenosti s touto vakcínou, ale jsem si jistý, že bude přinášet malý prospěch a pravděpodobně není bezpečná. Dermatofytóza je obvykle výsledek imunodeficience - spíš chronické nemoci než akutní nemoci, a proto vakcína nezapůsobí na příčinu nemoci. Naléhavě doporučuji, abyste tuto vakcínu nepoužívali.

Virus psí hepatitidy (vakcína s virem na zabránění hepatitidy je adenovirus-2) téměř neexistuje (kritérium číslo 2). Leptospiróza je extrémně vzácná (číslo 2) a bakteriální sérotypy způsobují, že to málo pozorovaných případů často není stejný sérotyp jako ten, který se kdysi používal v očkovací látce (mezi různými sérotypy neexistuje žádná zkřížená ochrana). Jinými slovy, složka leptospir v kombinaci vakcín zřídkakdy chrání psa proti teto nemoci (číslo 3). Kromě toho bakterie „lepto" je velmi náchylná k vedlejším účinkům (číslo 4),

Koronavirus nebyl nikdy vážnou hrozbou (čísla 1 a 2), ohrožuje nanejvýš bankovní účet psího společníka. Totéž platí o lymeské nemoci, snad s výjimkou velmi malých oblastí (Číslo 2). Podle mého názoru vakcína na lymeskou nemoc běžně způsobuje onemocnění. Často napodobující danou nemoc (číslo 4). Psí kašel většinou není vážný (číslo 1) a jedna studie ukázala, že imunizace je neefektivní nebo dokonce kontraproduktivní (číslo 3). Imunizace kvůli psímu kašli, pokud by vůbec mela být prováděna, by měla být omezena na vysoce riskantní okolnosti.

Parvovirus u psů a virus psinky představují jediné reálné nebezpečí, ale většina psů těmto nemocem nebude vystavena. Parvovirus zřídkakdy postihuje psy starší jednoho roku, a dokonce i osmiměsíční až dvanáctiměsíční psi většinou přežívají nemoc s minimálními dopady.

Vzteklina je další nemoc, jíž nejsou kočky chované doma a psi v dobré ohradě vystaveni, vakcína je proto klinicky zbytečná, i když ji vyžaduje zákon. I zvířata nechovaná v ohradě jsou vystavena malému riziku, přestože nějaké riziko existuje a nemoc je zničující. Vakcinace může mít smysl pro zvířata chovaná venku, zvláště ve venkovských hospodářstvích, i když jde o riziko chronické nemoci. Po jednom očkování jsou však zvířata většinou chráněna na celý život.

Začtvrté, vakcíny by nikdy neměly být podávány nezdravým zvířatům. Toto je praxe, která z nějakého zvláštního důvodu získává mezi veterináři na popularitě a je proti doporučením ve všech přílohách k vakcínám i těch od skutečné všech imunologii. To je podle mého názoru špatná praktika.

Smělejší názor je zcela odmítnout imunizaci na základě poznání skrytého rizika v podání dokonce jen jedné vakcíny do těla a být ochotni přijmout riziko neposkytnutí imunizace. 1 když existuje riziko, nejsou-li zvířata očkována, může být významné sníženo krmením kvalitnější stravou (doma připravovanou a včetně čerstvého syrového masa) a omezením vystavení zvířete vnějším vlivům, dokud mu není šest až osm měsíců. Neočkované zvíře bude s mnohem menší pravděpodobností trpět alergiemi a mnoha zdravotními problémy.

Já osobně jsem proti očkování ve většině případů. Můj názor se vyvíjel v průběhu více než dvaceti let praxe veterináře, na základě studia a osobních pozorování. Můj velmi silný dojem je, že veterinární komunita používání vakcín značně přehání. Rozhodnutí očkovat však záleží na jedinci. I když jsem proti očkování, nežádám, abyste slepé přijímali tento úsudek. Doporučuji, abyste všechna pro i proti zvážili a dospěli k vlastnímu rozhodnutí. Přál bych si vsak, aby rozhodnutí bylo založeno na faktech, ne na strachu.

Očkování se stalo věcí svobodné volby. Zvířata podobně jako děti nemají žádný hlas. My jako opatrovníci jsme hlasem zastupujícím naše zvířecí společníky, je tedy na nás, abychom učinili ten nejlepší výběr za ně. V případě vztekliny státní zákon nařizuje očkování, a tak ve skutečnosti nemáme na výběr. Můžeme se však snažit na základě faktů zákony změnit.

Další vakcíny jsou velmi silně prosazovány, i když nejsou požadovány. Některé veterinární kliniky nebo penziony vyžadují před vstupem další vakcíny, někdy i v naléhavých případech. Opatrovníci, kteří zpochybňují potřebu očkování, jsou často znevažováni. Veterinář buď tvrdí, že opatrovník se o zvířecího společníka dobře nestará, nebo ze nemá žádnou kvalifikaci, aby přijímal takové rozhodnutí. Ale protože my jako opatrovníci jsme morálně a eticky zodpovědnou stranou, musíme rozhodnout a jednat na základě svých znalostí, rozhodovat podle faktů, a ne ze strachu. Toto rozhodnutí by nemělo být na nikom jiném.

Studoval jsem veterinární medicínu kvůli své hluboké lásce ke zvířatům a mám na srdci jejich blaho. Věřím, že očkování je zdrojem velké nemoci a utrpení zvířat a pravděpodobně i lidí. Moje praxe zahrnuje především chronické nemoci a odhaduji, že nejméně 73 procent (možná více) nemoci, které léčím, mají kořeny v očkování. Očkování tak znamená týráni zvířat, něco, co nemohu trpět. Jestliže nebudeme hájit svá práva a práva zvířat, přijdeme o svá práva a možná i o zvířata.

Jaký je tedy nejlepší přístup k ochraně proti těmto nemocem? Především prevence je lepší než snaha vyléčit nemoc. Tou nejlepší volbou pro dlouhodobé dobré zdraví je spíš podpora zdraví než očkování. To znamená především správnou volbu výživy a životního stylu. Dobrá výživa pro psy a kočky je podobná jako pro lidi v tom, že čerstvé potraviny jsou nejlepší. Jídla ze sáčků a konzerv jsou slabou náhražkou. Vzhledem k tomu, že jde o masožravce, Čerstvé syrové maso s malým množstvím vařených obilovin a zeleniny je základ dobré stravy. Pokud je to možné, používejte organické přísady. Životní styl by měl zvířatům poskytovat čerstvý vzduch, sluneční svit a cvičení - podmínky, které živí duševní zdraví. U mladých Štěňat a koťat minimalizujte jejich vystavení situacím, kde stres a neznámá zvířata vytvářejí příležitost pro přenos infekčních nemocí.

Možná nejlepší použití vakcín je v epidemických situacích místo čistého použití tam, kde neexistuje žádné riziko vystavení nemoci pro většinu jedinců. Je však zajímavé, že epidemické nebo jiné známé působení jsou situace, kdy se ukáže, že nosody nebo genus epidemicus (viz dále) dobře působí. Vhodné použití nosod poskytne adekvátní ochranu za většiny okolností s malým zlomkem rizika spojeného s vakcínami.

Nosoda je homeopatický lék připravený z výtoku nebo podobného produktu z jedince postiženého danou nemocí. Nosoda nese energii této nemoci. Genus epidemkus je homeopatický lék, který odpovídá většině případů v epidemii, a tak může být použit jako preventivní prostředek. Stává se tak úspěšně při vypuknutí takových nemocí jako cholera nebo žlutá zimnice.

Videl jsem nosody dobře působit při vystavení nemoci a stresové atmosféře ve zvířecím útulku. I když neslo o řízenou studii, o účinnosti nebylo pochyb. Viděl jsem také ochranu v jiných situacích působení nemoci. Indikace z těchto zkušeností a historického použití nosod při epidemiích naznačuje, že nosody fungují nejlépe, když jsou podány v době vystavení nemoci nebo krátce po něm. Zdá se, že důkaz dlouhodobé ochrany chybí, ale tyto nemoci jsou většinou hrozbou jen u prepubertálních jedinců, pokud nebyli očkováni (jako u lidských spalniček viz výše). Občasné použití nosod podle potřeby do puberty je vhodná metoda na ochranu před nemocí. Jejich přílišné používání však může vytvořit podle mé zkušenosti situaci nemoci, používejte je tedy rozumné.

Doporučuji, abyste se ohledně použití nosody na prevenci nemoci poradili s veterinárním homeopatem. Nosody jsou předepisované léky a měly by být používány s příslušnými radami. Hlavně doporučuji používat potence C 30 jednou nebo dvakrát týdně, dokud zvířeti není Šest až osm měsíců. V této době je obvykle přijatelné přestat s podáváním nosody. Někteří veterináři doporučují opakovat nosody ve čtyřměsíčních až šestiměsíčních intervalech po dobu života zvířete, ale není to nezbytné. Viděl jsem. že to způsobuje problémy, zvláště když se používají vysoké potence (C 200 nebo lM). Většina zvířat má kompetentní imunitní systém, když dosáhne puberty, a nepotřebují ochranu poskytovanou nosodami.