Základný princíp
Základný princíp
čítaj viac
História
História
čítaj viac
Referencie
Referencie
čítaj viac

OČKOVÁNÍ: NAHRAZENÍ NEMOCI AKUTNÍ

NEMOCÍ CHRONICKOU


Vakcinóza: Patologický stav vyplývající z očkování. Opravdu se to stává? Compton Burnett, britský lékař, který působil koncem 19. a začátkem 20. století, byl původně podporovatelem imunizace neštovic. Jako horlivý pozorovatel si vsak začal všímat, že mnoho chronických nemocí začalo v době očkování, i když se to mohlo stát léta předtím. Burnett také objevil schopnost léku Thuja zvrátit mnoho z těchto nemocí vyvolaných očkováním. Razil pojem „vakcinóza". Burnett tvrdil, že vakcíny nejen vytvářejí chronické nemoci, ale že takto také zabraňuji akutní chorobě:

Vezměme dokonale zdravého jedince, který nebyl nikdy očkován. Říkáme mu, že se musí nechat očkovat, jinak by pravděpodobně dostal neštovice, které se často vyskytují. Zastavme se a jasně si všimneme, Že jedinec, kterého jsme varovali, že by se jinak mohl nakazit neštovicemi, je dokonale zdravý. Nyní očkujme tuto dokonale zdravou osobu a po úspěšném očkování řekneme, že je od této chvíle chráněna před neštovicemi. To znamená, že tento naprosto zdravý a neočkovaný Člověk se stává díky očkování víceméně odolný vůči nákaze neštovicemi. Ale v každém případě se to tak tvrdí. Lze bezpečné připustit, ze nikdo nemůže být víc než dokonale zdravy a jakákoli modifikace dokonalého zdraví musí vést k minusu, tj. k méně než dokonalému zdraví. Ale méně než dokonalé zdraví musí nutně být svého druhu a do určitého stupně nemoc nebo špatné zdraví. Z toho vyplývá, že ochranná síla očkování je způsobena nemocným stavem těla.

Samuel Hahnemann ve své knize Organon of Medicine popisuje interakci v těle, když dochází k vystavení dvěma nebo více nepodobným nemocem. Tvrdí: Jestliže jsou stejně silné nebo když první je silnější než druhá, ta novější je vypuzena. A tak někdo, kdo trpí vážnou chronickou nemocí, nebude postižen podzimní dyzenterií ani nějakou jinou mírnou epidemií. Chronická nemoc zabraňuje akutní. Je to tak například u vážně nemocných schizofreniků, kteří většinou nebývají postiženi nachlazeními nebo chřipkami. I když Hahnemann hovořil o přirozených nemocech, můžeme použít stejnou logiku u očkování a dospějeme ke stejnému závěru jako Burnett. V tomto případě vakcinální nebo chronická nemoc se vyskytuje jako první a je silnější, a proto je akutní nemoc vypuzena. Cenou za to však je celoživotní chronická nemoc.

Ve veterinární medicíně jsme si všimli, že ať má organizmus afinitu k čemukoli, systém bude reagovat na vakcínu. Například bakterie, které mají tendenci infikovat plíce, se budou snažit, jakmile se stanou součástí vakcíny, vytvořit reakci v plicích. Dobrým příkladem toho u lidí jsou dýchací potíže po aplikaci vakcíny proti černému kašli. Tuto koncepci původně formuloval Richard Pitcairn, D.M.V., Ph.D. Podívejme se na dvě nemoci, kočičí panleukopenii a vzteklinu, abyste viděli, jak to funguje.

U panleukopenie k hlavním symptomům patří zánět a degenerace intestinálního traktu vedoucí k vážnému zvracení a průjmů, vážné redukci bílých krvinek (leukopenie) vedoucí k imunosupresi, ztráta chuti k jídlu, hnisavý výtok z čenichu s hlenem, dehydratace a rychlý úbytek hmotnosti. Chronické nemoci, které Často vidíme u koček, odpovídají mnoha z těchto symptomů. Zánětlivá nemoc střev, autoimunitní zánět střev, se dnes objevuje na epidemických úrovních. Tato nemoc před dvaceti lety prakticky neexistovala, přesto je dnes jednou z nejčastějších diagnóz.

Kočky jsou nesmírné náchylné na špatnou funkci imunitního systému a imunosupresi. Imunosupresivní stav bývá spojován se dvěma retroviry (virem kočičí leukemie a virem kočičí imunodeficience) a podezřelé jsou ještě další. Myslím si, že nejde ani tak o dvě různé nemoci, domnívám se, že jsou stejné, ale že více než jeden virus může zaplnit prostor otevřený imunosupresí (pamatujte si, že u chronických nemocí nemoc předchází infekci). Toto je pravděpodobně stejné u lidí s HIV (virus lidské imunodeficience) vztahujícím se k virům. Parvoviry, které zahrnují virus kočičí panleukopenie, jsou známy jako velmi imunosupresivní. Kromě toho mám podezření, že infekce horních cest dýchacích u koček jsou chronickým stavem imunosuprese vyvolané virem panleukopenie a tendence k získání očních výtoků.

Podobný scénář dnes existuje u psu. Zatímco imunosupresivní stavy nejsou u psů běžné, zprávy o jejich výskytu jsou na vzestupu. Věřím, že program masivní vakcinace pro parvovirus u psů, který začal asi před více než třiceti lety poté, co jsme začali očkovat kočky s kočičím parvovirem (virus panleukopenie), se vytváří tato situace u psů. Pokud je to pravda, pak blízká budoucnost má Špatné předpovědi pro psy, jestliže je problém u koček indikací. Kromě toho vídáme v posledních pěti až deseti letech záněty střev u psů. Předtím něco takového opravdu neexistovalo. Jsem si jistý, že hlavní příčinou je očkování na parvovirus a koronavirus. Běžně vídám záněty střev, které se objevují měsíc nebo dva po vakcinaci na jeden z těchto virů.

S parvoviry je spojován ještě jeden syndrom, který se vyskytl nejprve u koček a později u psů. Kardiomyopatie je nemoc srdečního svalu. Sval může být buď slabý, nebo protažený (dilatační kardiomyopatie) nebo může být značně zesílený (hypertrofická kardiomyopatie). Oba stavy mohou omezovat schopnost srdce čerpat krev. Kardiomyopatie je často fatální.

Kardiomyopatii diagnostikujeme u koček víc než dvacet let, přibližně stejně dlouho jako zánětlivé onemocnění střev. Mnoho případů (ale ne všechny) dilatační formy kardiomyopatie bylo spojováno s nedostatkem aminokyseliny L-taurin. Příčina hypertrofické kardiomyopatie ani příčiny případů dilatační formy kardiomyopatie nespojených s taurinem nejsou známé. Domnívám se, že se odpověď může objevit u psů.

Když psí parvovirus poprvé propukl koncem sedmdesátých let, mnoho mladých štěňat rychle uhynulo, někdy během pár hodin. Ukázalo se, že parvovirus dokáže napadnout srdeční sval mladých štěňat, a tato forma infekce zabíjela štěňata velmi rychle.

Kardiomyopatie nepostihovala psy před propuknutím parvoviru (nebo pokud ano, šlo o vzácné případy), ale v letech od vypuknuti parvoviru se objevuje. Počet případu zvlášť stoupl v posledních pěti až deseti letech v souvislosti s výskytem zánětů Střev psů. The Merck Veterinary Manual říká: „Příčina (dilatační kardiomyopatie u psů) je dosud neznámá, i když jsou v podezření virová infekce a z ní vyplývající autoimunitní reakce proti poškozenému myokardu... Od epidemie psího parvoviru z roku 1978 se zdá, že psi plemene dobrman jsou velmi náchylní jak na psí parvovirus, tak na kardiomyopatii."'1' V letech od napsání tohoto textu (v roce 1986) jsme začali vídat kardiomyopatii u mnoha dalších plemen stejné jako u dobrmanů.

Věřím, že autor této části The Merck Veterinary Manual má pravdu, ale domnívám se, že očkováni parvovirem je ještě pravděpodobnější příčinou ve většině případů. Dále si myslím, že to vysvětluje také výskyt kardiomyopatie u koček. Možné spojení srdečního svalu a kočičího parvoviru (virus panleukopenie) nebylo spatřováno v přirozených infekcích, ale na povrch je vyneslo očkování. Kardiomyopatie je autoimunitní nemoc a vakcíny jsou hlavní příčiny autoimunitní nemoci. Podle mého názoru tato spojení jsou příliš těsná, aby šlo jen o náhodu.

Pro další příklad se podívejme na očkování proti vzteklině. Vzteklina je neurologická nemoc, která způsobuje křeče, duševní zmatení, ochrnutí končetin, dušení, hněv a agresi. K dalším symptomům patří fotofobie (strach ze světla nebo averze k němu), zvýšená sexuální touha, hyperestezie (zvýšená citlivost na dotyk, zvuk a další smyslové podněty), strach, touha požírat dřevo, látky a jiné nejedlé předměty, touha po samotě nebo touha potulovat se. Je zajímavé, že některá zvířata, když jsou postižena vzteklinou, se stávají přátelštějšími, někdy na člověku až visí.

Chronické nemoci psů a koček mohou být snadno spojovány s mnoha z těchto symptomů. Nejsou vzácné křeče, nymfomanie a satyriáza jsou běžnější než jindy, dokonce i u vykleštěných zvířat, a požírání nejedlých předmětů je také dost časté. Syndrom, který vidíme především u psů, ale občas i u koček, je degenerativní myelopatie, degenerace míchy, která vede k bezbolestnému ochrnutí dolních končetin. Tento stav byl poprvé popsán v šedesátých lečech. Koncem sedmdesátých let, když jsem absolvoval veterinární školu, jsme viděli degenerativní myelopatii především u německého ovčáka a bylo to (a stále je) povalováno za genetické onemocnění. Věk nástupu nemoci byl obvykle kolem deseti let.

Dnes je tato nemoc běžná u řady plemen, hlavně velkých, a občas ji vídáme také u koček. Viděl jsem tuto nemoc u šestiměsíčního zlatého retrívra (krátce po ukončení první série vakem) a běžné ji vidíme u čtyř-letých až pětiletých psů. Jak by mohla tato „genetická nemoc" překročit hranice plemene? Opravdu by mě zajímalo, jak se geneticky přenesla na kočky. Možná jsem chyběl na přednášce na veterinární škole! Vzhledem k tomu, že očkování koček proti vzteklině bylo zdůrazňováno teprve přibližně v minulem desetiletí, bojím se, že se v příštích dvou desetiletích stane tato nemoc známější u koček.

Po duševní stránce lze pozorovat oba extrémy, tedy výraznou závislost a lpění na člověku a agresi. Někdy se stává, že se agrese zvyšuje několik dnů po očkování proti vzteklině, i u neinfekčních vakcín. Také stále víc a víc vídáme trvale agresivní zvířata. Jeden můj přítel, který má praxi od roku 1950, jednoduše tvrdí, že „zvířata byla mnohem milejší", když ukončil veterinární školu. Všechen ten strach a agrese, které vidíme dnes, byly v padesátých letech vzácnější. Domnívám se, že důraz na očkování proti vzteklině, zejména u druhů jako čau-čau, pitbull a podobní, způsobuje, že tato zvířata s větší pravděpodobností koušou. Toto kousnutí pak může přenést na pokousanou osobu chronickou vzteklinu.

Tato koncepce možná nemá velký smysl z konvenčního hlediska, které říká, že živý fyzický organizmus způsobuje nemoc infikováním jiného organizmu, a tak nemůže způsobit nemoc, jestliže je před použitím ve vakcíně usmrcený nebo oslabený. Podle homeopatické teorie vsak chápeme, že virus má životní sílu, která působí na životní sílu náchylných jedinců, a toto působení je vzájemné. Nemoc tedy vyplývá z tohoto vzájemného působení, které se vyskytuje na nefyzické (energetické úrovni). Některá forma virové životní síly očkovaného jedince je dosud postižena. Energetická nemoc předchází fyzickou nemoc, ať jde o nemoc přirozenou nebo vyvolanou očkováním. Změna způsobená interakci mezí životní silou z vakcíny a očkovaným zvířetem vede k fyzické nemoci určitého druhu. Tato nemoc se může ze začátku ukázat jen jako zásah do akutní nemoci (to je ochrana pomoci vakcíny; viz Burnettův citát výše), ale časem se symptomy zvětšují a nemoc je viditelnější.

Jiné stavy, které vidíme dnes často ve veterinární medicíně, nejsou tak přímo vystopovatelné ke konkrétní vakcíně. Zdá se, že některé účinky vakcíny nejsou charakteristické pro organizmus ve vakcíně, ale mohou být nespecifickou reakcí na očkování. Když jsem navštěvoval veterinární školu, učili jsme se o mnoha zvláštních nemocech - většinou autoimunitních, jako je lupus (sžíravý vřed), pemfigus (puchýřnaté onemocnění kůže) a podobných - ale učili jsme se také, že to jsou vzácné nemoci, které uvidíme sporadicky, pokud vůbec. Slyšeli jsme přísloví: „Když uslyšíme na dvorku dunění kopyt, nepředpokládejme, že to je zebra." Dnes se zdá, že zebry jsou stejně běžné jako koně, ne-li běžnější. Starší lékaři potvrzují, že tyto nemoci před pár desetiletími skutečně neexistovaly. Hypertyreóza (zvýšená produkce hormonů štítné žlázy), která postihuje víc kočky než psy, nebyla k vidění, když jsem absolvoval veterinární školu. Nešlo jednoduše o nesprávnou diagnostiku. Symptomy jsou tak charakteristické, že syndrom bude poznán, i když je příčina neznámá. Tato nemoc neexistovala. Mohou za to vakcíny? Podívejme se na jiný případ:

Sheba je kočka siamské směsi. Bylo jí devět let, když ke mně její opatrovnice poprvé přišla žádat o radu. Jeden týden po očkování Sheba přestala žrát a zrychlil se jí srdeční tep. Její konvenční veterinář mel podezření na hypertyreózu, i když testování Štítné žlázy neprozradilo nic abnormálního. Jedna dávka Thuji napravila problémy se srdeční frekvencí a apetitem a zdraví kočky po léku jen vzkvétalo, takže na tom byla lépe než před onemocněním. Bylo jasné, že problémy způsobily vakcíny. Jsem přesvědčený, že by u ní vznikla skutečná nemoc štítné žlázy, pokud by zůstala neléčená.

Status kočky se od šedesátých let významné zvýšil. Předtím se kočkám dostávalo jen málo veterinární péče. Avšak od sedmdesátých let, kdy se status kočky zvýšil, peče o kočky značně stoupla. To všeobecné znamenalo více očkování. A očkování proti vzteklině se do poloviny osmdesátých let často nedoporučovalo. Domnívám se, že masivní zvýšení množství vakcín pro kočky je odpovědné za hypertyreózu a mnoho dalších nemocí, které se v poslední době objevily.

K dalším nový a rozšiřujícím se nemocem patří hypotyreóza (snížené hladiny hormonů štítné žlázy) u psů, kočičí nemoci jako virová kočičí leukemie. virová kočičí imunodeficience, kočičí infekční peritonitida, chronická hepatitida (hlavně u psů), selhání ledvin, nemoci dolních močových cest u koček, zánětlivá nemoc střev a autoimunitní poruchy krve. Alergie jsou dnes nespoutané a očkování bývá spojováno u lidí s alergiemi. Imunitní systém domácích zvířat je zmatený. Prodeje steroidů („kortizon") na potlačení těchto nemocí jsou dnes pravděpodobně nejvyšší. Opravdu jsme vyměnili akutní nemoci za chronické, zákeřné, ochromující nemocí.

Možná jsme vůbec neodstranili akutní nemoci, ale pouze změnili jejich formu na chronický stav akutní nemoci. Akutní nemoci před očkováním jistě ohrožovaly život, ale když bylo dosaženo puberty, většina jedinců prožívala dlouhý život, relativně bez nemocí. Dnes většina jedinců přežívá nebo obchází akutní fázi, ale prožívají (prožíváme) život poměrně zatížený nemocemi. Očkování může zabránit akutním nemocem, ale jestliže je výměnou za celoživotní chronickou nemoc, je to životaschopná možnost?

Je samozřejmé, že vedle vakcín hraje úlohu ještě mnoho jiných stresů. Studie tuleňů ukázaly, že konzumace ryb kontaminovaných pesticidy vytvořila imunodeficientní stav, který vedl v roce 1992 k rozšíření viru psinky. Ten zabil velký počet tuleňů v severním Atlantiku. Podobné stavy existují u stromů, jako je zamoření lýkožroutem lesklým a americká kaštanová sněť. Znečištění ovzduší a kyselý déšť oslabily tyto stromy a zvýšily náchylnost na nemoc. Kaštan je možná jakýsi lakmusový papírek míry znečištění ovzduší. Pesticidy dnes pronikají do každé ekologické niky včetně pokrmů. Studie s tuleni používala ryby, které se prodávaly pro spotřebu lidí.

Strava většiny zvířecích společníků je stejné žalostná. Mnoho psů a koček požírá pytle plné špatných ingrediencí, zkažených tuků a silných konzervačních prostředků. To určité přispívá k abnormálnímu imunitnímu fungování. Mnoho komerčních druhů stravy pro domácí miláčky obsahuje ethoxyquin, pravděpodobný karcinogen vyřazený z lidské stravy jako nebezpečný. Pokládám za mystifikující, že látka označená za nebezpečnou pro lidi se pokládá za přijatelnou pro zvířata. Jiná strava používá jako konzervační prostředky sloučeniny benzenového jádra jako BHA a BHT. Většina benzenových sloučenin má karcinogenní vlastnosti a jsou zvlášť toxické pro kočky. Špatná strava skutečné hraje velkou úlohu ve zhoršení zdraví našich zvířecích společníků.

Očkování je také hlavním přispěvatelem, jak dokazuje mimo jiné vynikající reakce na Thuju, Siliceu a další výborné léky na vakcinózu, kterou Často vidíme. Vidíme tiiké případy, kde je spojení jasné, jak to bylo například u Sheby. Pozorují tato spojení ve své praxi téměř každý den. Objevil jsem, že když jsem přestal popírat vakcinózu jako možnost, důkaz byl přímo před mýma očima. Proto chápu, jestliže jiní veterináři nevidí spojení, i když je to jasné. Jsem z toho stále smutný.