Základný princíp
Základný princíp
čítaj viac
História
História
čítaj viac
Referencie
Referencie
čítaj viac

ORGANON A JINÁ DÍLA

Hahnemann během svého života nashromáždil a zaznamenal obrovské množství informací. Udělal proving asi sta léků. napsal více než sedmdesát původních děl a z angličtiny, francouzštiny, italštiny a latiny přeložil asi dvacet čtyři textů pojednávajících o řadě různých témat. Také si dopisoval s jinými homeopaty, se svými kolegy a přáteli po celém světě - a kromě toho všeho ještě léčil spoustu pacientů.

V roce 1810 Hahnemann poprvé vydal Organon racionální léčby (později Oraganon léčebného umění) a postupně vyšlo ještě pět dalších upravených a rozšířených vydání, V tomto díle Hahnemann jasně vysvětlil podstatu homeopatické filozofie. Když bylo Lipsko napadeno Napoleonským tažením, při němž zahynulo asi osmdesát tisíc lidí. Hahnemann velice úspěšně léčil raněné a také oběti velké epidemie tyfu, která vypukla po obležení, a stal se ještě proslulejším.

Hahnemann přednášel na univerzitě v Lipsku a svými teoretickými přednáškami, které se Často rozvinuly v bouřlivou kritiku léčebných praktik lékařů a lékárníků. si vysloužil přezdívku „zuřící hurikán". Někteří praktikující lékaři se však odhodlali postavit proti všeobecně uznávaným názorům, učili se u Hahncmanna a jeho učení šířili po světe. Na počátku dvacátých let již měl Hahnemann velice rozsáhlou klientelu.

V letech 1811 - 1821 Hahnemann vydal svou šestidílnou Materii medicu (Materia Medica Pura), v níž sepsal výsledky provingů, které do té doby provedl - popsal zde tisíce symptomů šedesáti šesti léků. Hahnemann vedl provingy s až úzkostlivou pečlivosti, ale je třeba mít na paměti, že se žádným způsobem nesnažil zamezit vlivu sugesce - proveři věděli, jaký lék zkoušejí. Léky podával ve slabých ředěních, nikoli však v potencované formě. Proveři nesměli jíst hodně solená a kořeněná jídla a pít kávu, čaj, víno a tvrdý alkohol, měli dovoleno jen trochu piva. Zakázánu měli také namáhavou práci či cvičeni, doporučovala se mírná tělesná aktivita.

V roce 1828 vyšlo Hahnemannovo další dílo Chronické nemoci o jejich homeopatická léčba (v konečné podobě se publikace rozrostla do pěti svazků). V tomto díle Hahnemann dopodrobna rozpracoval filozofii popsanou v Organonu a na základě zkušenosti s úspěšně odléčenými chronickými případy doplnil další léky. Rozebral používání vyšších potencí - do C 30 - a poprvé uveřejnil teorii „miasmat", která vysvětluje případy, kdy se symptomy pacienta jasně shodují s obrazem léku, ale pacient na tento lék nereaguje. V anamnéze těchto lidí se častěji vyskytovaly některé nemoci. Hahnemann přišel na to, že existuje souvislost mezi náchylností k určitým onemocněním a dědičnou zdravotní zátěží. Vyvinul také metodu homeopatického léčení těchto bloků.